26.Epilog

31. října 2017 v 16:02 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
"Mohl bych na chvilku, pane?"
"Pojď dál, Neville," přitakal Harry. "Co pro tebe můžu udělat?"
"Nerad se ptám," červenal se Neville. "Ale válka skončila a no… v Bradavicích bude začínat škola …"
"Chceš být propuštěn z aktivní služby, abys mohl dokončit školu?"
"Doufal jsem v to," souhlasil Neville. "Jestli mě potřebuješ, tak samozřejmě zůstanu, ale…"
"Klid, Neville," vložil se do toho Harry. "To je v pořádku, stejnak jsem ti to chtěl navrhnout."
"Opravdu?"

"Rád bych v Bradavicích sestavil další sbor kadetů," vysvětloval Harry. "Předpokládal jsem, že stejně nebudeš chtít chodit do školy na základně."
"Susan jde do Bradavic," začervenal se Neville. "A nechtěl bych trávit moc času odloučený od ní."
"Zajdi za Smythem," nakázal Harry. "Dá ti všechno potřebné k zařízení."
"Díky, Harry."
"Není za co, Neville," řekl Harry. "Přišla Susan s tebou?"
"Jo," souhlasil Neville. "Proč?"
"Mohl bys mi ji sem poslat? Rád bych si s ní na chvíli promluvil."
"Jasně, Harry." Neville odešel a za pár minut přišla jeho přítelkyně.
"Chtěl jsi se mnou mluvit, Harry?"
"Chtěl jsem ti něco říct," vysvětloval Harry. "Klidně to můžeš dál předat svojí tetě."
"A cos mi chtěl říct?"
"Jestli vše půjde podle plánu, Neville bude jednoho dne ministrem kouzel. Jenom jsem tě chtěl poprosit o tvoji podporu v uskutečňování toho."
"To proto jsi ho nevzal s sebou, když jsi převzal ministerstvo?"
"Nesměl si ušpinit ruce," souhlasil Harry. "Tvému okouzlujícímu hrdinovi a jeho pluku nesmělo být nic vyčítáno. Všechno ošemetné muselo padnout na moji hlavu."
"Děkuju, Harry," zašeptala Susan. Dívka měla na tváři smutný výraz. "Cením si toho, opravdu. Já… Neville bude ministrem."
"Ale netlač ho do toho moc silně," varoval ji Harry. "Jenom mu ten nápad nasaď do hlavy, řekni mu, že to bylo mé přání, pokud budeš muset, ale kdyby vše selhalo, zapomeň na to. Moje plány nejsou tak důležité, aby Vám musely zničit vztah."
Z ničeho nic se Susan nahnula přes stůl a políbila Harryho na tvář. "Děkuju, Harry, za všechno."
"Sbohem, Susan."
"Dávej na sebe pozor, Harry," odpověděla Susan. "A hodně štěstí."
"Díky," odpověděl jí, když odcházela. Harry zničeně vydechnul. "No, byla to legrace."
"Co byla legrace?" Hermiona prošla otevřenými dveřmi.
"Jak vypadám?" zeptal se Harry s melancholickým výrazem.
"Vypadáš dobře," odpověděla Hermiona. "Doktorka Harperová odvedla dobrou práci."
"Myslel jsem tu uniformu."
"Oh… ta taky vypadá dobře," řekla Hermiona. "Připravený předat otěže ministryni Blakeové?"
"Na to a… na odevzdání velení nad plukem."
"Co?" vypískla dívka.
"Dřív nebo později by se to tak jako tak stalo," pokrčil rameny Harry. "Hádám, že dřív bude lepší než později, není třeba to protahovat."
"Myslela jsem, že věci budou moct zůstat tak, jak jsou?" dostala ze sebe Hermiona pomalu. "Ty bys velel pluku a… proč se vzdáváš velení? Hodláš se vrátit zpátky do školy?"
"Ne, já…"
"Ruším?"
"Jen pojďte dál, ministryně Blakeová," řekl Harry s úsměvem. "Jsem ráda, že to můžete převzít takhle rychle, ještě jeden den tady a byl bych udělal něco nepěkného."
"Fakt, že jsme tohle už chvíli plánovali a připravovali, tomu trochu pomohl," odpověděla Dafné. "Je tu něco, o čem bych měla vědět?"
"Potřebuju, abyste tu zůstala deset až patnáct let, dostatečně dlouho, aby se Neville na to postavení připravil."
"Bude vadit, když předtím zaúkoluji Amélii?"
"To je na Vás," řekl Harry po pár vteřinách. "Věřím jí a s mudlorozenými na naší straně můžeme ministerstvo ovládat, dokud bude lidem záležet na čistotě krve."
"Děkuju, majore." Dafné si s Harrym potřásla rukou. "Uvidím, jestli pro Vás později seženu i oficiální poděkování."
"Vašich díků si cením více než čehokoli oficiálního," odpověděl Harry. "Ale oceňuji ten nápad."
"Plukovník Churchill čeká venku a chtěl by se s Vámi sejít, až budete mít chvilku času."
"Tak to ho nemůžu nechat čekat," řekl Harry s předstíraným nadšením. "Jdeš, Hermiono?"
"Jo," přitakala. "Kdo je plukovník Churchill?" dodala šeptem.
"Moje náhrada."
"Oh."
"Bylo mi potěšením s Vámi pracovat, ministryně Blakeová."
"Potěšení na mé straně, majore."
"Hermiono?" nabídl dívce rámě.
"Tak pojďme, Harry," souhlasila smutně dívka. Vyšli z kanceláře ministryně a uviděli čekajícího muž v důstojnické uniformě.
"Major Potter?"
"Plukovník Churchill předpokládám?"
"Přesně tak," přisvědčil. "Jak chcete tu výměnu provést, majore?"
"Jak bezbolestně to jen půjde." Harry zvedl ruku a odepnul si z ramen korunky. "Jsou to dobří muži," řekl pevně.
"Postarám se o ně," slíbil stařík. "Hodně štěstí, majore."
"Kadet," opravil ho Harry. "No… teda brzo budu."
"Tak tedy kadete," přitakal Jack. "Dáte si se mnou skleničku?"
"Já…" Harry pohlédl na svůj doprovod. "Někdy jindy."
"Beru Vás za slovo, pane Pottere," souhlasil starší důstojník. "A těším se na chvíli, kdy na ni přijdete."
"Co teď, Harry?" zeptala se Hermiona.
"Teď pojedu do Sandhurstu*," odpověděl Harry. "A budu se snažit, abych se v dohledné budoucnosti co nejlépe vyhýbal čemukoliv kouzelnickému."
"A co bude se mnou?"
"Ujistil jsem se, abys měla čisté ruce, takže, jestli chceš, můžeš zůstat."
"Ale… ale vždyť jsi je zachránil," řekla Hermiona. "Proč musíš odejít?"
"Lidé chtějí vojáky poblíž, jen když je válka," pokrčil rameny Harry. "To je vojáčku sem a vojáčku tam…**"
"A vojáčku jak je na tom tvoje duše?**" vyštěkla Hermiona. "Taky jsem to četla, ale vůbec nic to nevysvětluje."
"Bude pro mě nejlepší, když na pár let zmizím, aspoň než vzpomínky vyblednou," povzdychnul si Harry. "Ničil jsem a zabíjel, dokud nebylo, co ničit, a nebylo všechno mrtvé. Lidi si budou pamatovat, co jsem udělal. Zapomenou, že jsem to udělal, abych je zachránil, a zapomenou na fakt, že mě v tom povzbuzovali. Jen si budou myslet, že když jsem to udělal jednou, můžu to udělat i podruhé."
"Tak proč se musíš vzdávat svého velení?" trvala dál na svém Hermiona. "Proč nemůžeš zůstat se svými muži?"
"Potřebuju, aby zůstali v kouzelnickém světě," vysvětloval Harry. "Z ministrovy ochranky se může během vteřiny stát nájemný vrah, kdyby bylo třeba. Takže dokud zůstanou důvěrnými ochránci kouzelnického světa, tak to bez problému zvládnou."
"Ale…"
"Trvalý mír," řekl Harry. "Obětování pár let stojí za vytvoření trvalého míru."
"Harry…"
"Stejně musím na trénink, abych dostál své hodnosti," pokračoval Harry. "Jack je dobrý velitel, on se o muže postará."
"A co my dva?"
"Budu tě navštěvovat, jak jen budu moct," řekl Harry rychle. "Pokud ti nebudou vadit schůzky v mudlovském světě."
"Oh, Harry."
"Nevadí, když si na chvíli půjčím slečnu Grangerovou?" zeptal se muž v šedém obleku, usmívajíc se nad jejich šokovanými výrazy.
"Samo… samozřejmě, že ne," řekl Harry po pohledu na kamarádku. "Kdybyste mě potřebovali, budu tady."
"Myslím, že jsem tady někde viděl prázdnou kancelář," řekl muž v šedém obleku při průchodu chodbou. "Ah… tady je."
"Víte, Váš Harry je dost populární. Mám na stole tucty nabídek od mariňáků, námořnictva, Yankeejů, Kanuků, Kiwijů, Australanů, no… vlastně od všech, co s ním měli příležitost pracovat. S tím jak se věci mají, je tu dost velká šance, že stráví několik dalších let ve škole, nebo se bude o řemeslu učit různě po světě."
"Oh."
"Taky jsem dostal žádost… spíš rozkaz od Speciálních jednotek, aby, potom co dokončí svůj malý výlet, byl přidělený k nim. Nevím jistě, jestli to dovolím, je až moc cenný, než abych si ho nechal proklouznout mezi prsty."
"Oh.
"Ale o tom jsem s Vámi mluvit nechtěl. Doufal jsem, že byste byla ochotná sama chvíli reprezentovat naši vlajku. Oficiálně byste byla studentka na Oxfordu, účastnící se programu, který by Vás vzal do několika zemí, abyste nastudovala tamější způsob dělání věcí. Neoficiálně, no…Myslím, že byste brzo zjistila, že tento program by Vás nezavedl daleko od čehokoliv, co by dělal pan Potter."
"Mohla bych být s Harrym?" zeptala se nadějně.
"Vy dva tvoříte dobrý tým," odpověděl. "Byl bych hlupák, kdybych ho nechal rozpadnout."

*****
Bradavice, o dva měsíce později

"Longbottome," zavrčel Snape. "Co si myslíte, že děláte?"
"Sklapněte," odvětil klidně Neville. "A vypadněte. Máme práci a nechceme, aby nás otravoval někdo jako vy."
"Jak se opovažujete se mnou takhle mluvit," řekl Snape zvýšeným hlasem, v obličeji rudý a se třesoucíma rukama. "Jsem profesor a vy mi budete prokazovat respekt, jaký si zasloužím."
"Pojďme si něco ujasnit. Přesto všechno jste jen další smrtijed," odpověděl Neville klidně. "A myslím, že oba moc dobře víme, co dělám se smrtijedy. Takže, mi radši jděte z očí… profesore." Neville s uspokojením sledoval, jak se Snape vypotácel z místnosti. "Myslíte, že si usral?"
Ze skupiny lidí před ním se ozval pobavený smích.
"Poslouchejte," zvolal Neville k davu. "Pár z vás se mě ptalo na Brumbálovu armádu, no, ta už není. Harry a Hermiona se už do školy nevrací, vyrovnejte se s tím."
"Ale jak se budeme učit Obranu?" křiknul jeden student. "Ten idiot, kterého najal Brumbál, nás nic pořádného nenaučí."
"Jak jsem řekl," zopakoval Neville. "Brumbálova armáda už není... zato Harryho bastardi nabírají nové členy."
"Harryho bastardi?" řekla Susan překvapeně. "Myslela jsem, že to pojmenujeme Tréninková jednotka číslo dvě?"
"Fajn," vzdychnul Neville. "Tréninková jednotka číslo dvě, ANEB Harryho zatracení bastardi."
"Tak teď to jsou zatracení bastardi?" zeptala se Susan se zvednutým obočím.
"Sakra," zamumlal si Neville pro sebe. "Děda říkal, že se tohle stane."
"Že se co stane?" zeptala se Susan sladce.
"Nic, zlatíčko," řekl Neville poraženecky. "Mohla bys rozdat ty přihlášky?"
"Samozřejmě, zlato," souhlasila Susan.

***
Afghánistán, o několik let později

"Filipe," pozdravil mladý kapitán nadšeně svého přítele. "Jak ses měl, starý brachu, tebe jsem neviděl už…"
"Čtyři roky?" nadhodil Filip. "Nějak tak. Jak jsi na tom s kariérou, Jamesi?"
"Pořád u ochranky a věřím, že jsem na tom krátkém seznamu," řekl hrdě James. "A co ta tvoje?"
"Právě mě povýšili a byl jsem převelen do Střelců 95," odpověděl Filip. "Viděl jsi někoho ze staré party?"
"Pár," odpověděl Filip. "Jsi první, kterého jsem potkal v akci. Ty?"
"Pamatuješ na Pottera?"
"Ten brejlatej prcek?" zeptal se nejistě Filip.
"To je on," souhlasil James. "Asi před měsícem jsem ho viděl."
"Jak si vede?" zeptal se Filip. "Vsadil bych se, že velí nějaké zásobovací skupině nebo tak něco. Dotáhnul to vůbec někdy na kapitána?"
"Je z něj major," řekl James s úsměvem. "A brzo ho povýší, pokud se dá věřit klepům."
"Povýší…ale…ale jak?"
"Když jsem ho potkal, byli jsme už několik týdnů na poušti," začal James. "Určitě jsi slyšel, jak má Šílený Jack rád hlídky."
"Tvrdí, že moc času v zadním voji otupuje vojáky nebo tak něco, ne?"
"To je přesně on," souhlasil James. "No, jak jsem říkal. Byli jsme uprostřed ničeho, když se v plukovníkově stanu najednou objevil jeden z tamějších rodáků a ten drzej hajzlík si nalejval plukovníkovu nejlepší skotskou."
"Střelil jsi toho šmejda?"
"Šílený Jack zrudnul a hodlal něco zakřičet, když v tom mu ten rodák v perfektní britské angličtině řekl, ať si sedne," řekl James se smíchem. "Jack byl tak v šoku, že toho cizince nechal, aby mu taky nalil skleničku."
"A?"
"Zavolali tam pár dalších poddůstojníků a měli tam schůzku," odpověděl James. "Nevím jistě, o čem se tam bavili, ale celým táborem byl slyšet jejich smích."
"A potom?"
"Potom ten rodák prošel kolem hlídek a pronikavě zapískal," pokračoval James. "A z ničeho nic se objevila parta Mudžů*** na koních. No, ten rodák naskočil na koně, něco těm ostatním řekl, ti na zem pustili několik zajatců a zmizeli."
"A co to má společného s Potterem?"
"Jeden z mladších řekl o tom rodákovi něco hnusného," řekl James se smíchem. "A ti starší se rozzuřili, že jestli řekne o majorovi Potterovi ještě jediné slovo, tak to bude taky jeho poslední. Později jsem mluvil s pár muži a i když toho moc neřekli, tvrdili, že to je jeden z těch nejvíc nemilosrdných důstojníků, pod kterým kdy měli tu čest sloužit."
"Sakra… hádám, že chlapa opravdu nepoznáš, dokud ho neuvidíš bojovat," řekl Filip pomalu. "Ale osvětluje to něco, co jsem viděl v Kandaháru."
"Jen pokračuj."
"Pamatuješ na tu holku, co se pořád držela u Pottera?"
"Tu co s ní trávil veškerý čas?"
"Přesně tu," souhlasil Filip. "Viděl jsem jednu, co vypadala přesně jako ona, mluvit s generálem a velvyslancem. Předtím jsem nemyslel, že je to ona, ale teď…"

---------
* Vojenská akademie v Sandhurstu - http://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lovsk%C3%A1_vojensk%C3%A1_akademie_v_Sandhurstu

** úryvek z básně "Tommy" od Rudyarda Kiplinga

*** http://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid
 


Komentáře

1 Anette Anette | 5. listopadu 2017 v 11:20 | Reagovat

Skvělá povídka! Děkuji za přeložení do češtiny :-)

2 Quesa Quesa | E-mail | Web | 5. listopadu 2017 v 21:36 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se povídka líbila :)

3 Fido Fido | 14. listopadu 2017 v 17:27 | Reagovat

tak nějak to strašně rychle skončilo ... tak to jdu číst zase od začátku :)
díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama