24.Napalm ulepí i mozkomory

12. října 2017 v 2:26 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
"Vytáhněte ruce z kalhot a oblíkat, chlapi!" křiknul Smythe. "Máme před sebou velký den, tak vstávejte, vy bastardi."
"Jak to, že máte i po tom všem pití tak dobrou náladu, seržant-majore?" zasténal zničeně jeden z mužů.
"Jsem nadřazený druh lidské populace," odpověděl klidně Smythe. "Na Vás ostatní neandrtálce byl major tak hodný, že Vám zařídil zásoby lektvaru na kocovinu. Já jsem navrhoval, že bitva s kocovinou otužuje duši a tělo, ale vždyť víte, jaký dobrák náš major je."
Muži se zvedli ze země a dobelhali se ke slíbenému lektvaru. "Úkol od majora, McLaine."

"Ano, seržant-majore."
"Máte na starosti snipery. Vezměte s sebou poručíka Longbottoma a pár dalších mužů."
"Harcovníci*?"
"Obři," poopravil ho Smythe. "Podařilo se mi sehnat pár protitankových pušek Boys …"
"Vadilo by, kdybych tě o pár z nich připravil, ty Pommáckej hajzlíku?" zeptal se anzacký seržant-major s úšklebkem. "Moje kluky by určitě zahřálo u srdce, kdyby si směli vystřelit z Bastarda Charlieho."
"Rád pomůžu v tak důležitý zdravotní záležitosti, ty zatracenej Kiwi," odpověděl slušně Smythe.
"Díky, kámo."
"Není za co, Marty."
"Chcete, abychom vytvořili kombinovanou jednotku, seržant-majore?" zeptal se McLain.
"Bude to vypadat dobře na poručíkově životopise," řekl zamyšleně Smythe. "Vedl mezinárodní tým složený z bla bla bla."
"Chápu, seržant-majore."
"Máte chvilku, majore Pottere?"
"Co pro Vás můžu udělat, kapitáne Harte?"
"Tohle je poručík Murphy, jeden z velitelů mých pluků. Má na Vás trochu zvláštní žádost."
"O co jde, poručíku?"
"Vite, co je Haka, pane majore?"
"Obávám se, že jsem o ní nikdy neslyšel," odvětil lítostivě Harry. "Co to je?"
"Je to druh tance, který moji chlapci rádi před bitvou tančí," odpověděl kiwijský poručík. "Tak trochu jsme doufali, že nám dovolíte, abychom Vám ho před bitvou předvedli."
"Jen do toho," přitakal Harry. "Ale teprve až se ukáže Voldemort. Nechtěl bych, aby to zmeškal."
"Ano, pane," přikývl muž. "Děkujeme, pane."
"Ještě jednu věc, poručíku Murphy," řekl Harry ostře.
"Ano, pane?"
"Řekněte svým mužům, že jestli zjistím, že se z Vaší Haky smrtijedi pokáleli, tak platím tři rundy."
"Vyřídím jim to, pane," přitakal s úsměvem. "Připravte si peníze."
"Bude mi potěšením, poručíku."
"Dorazil Řád, pane majore," oznámil McLain.
"Harry, chlapče," zvolal nadšeně Brumbál. "Rád tě zase vidím."
"Brumbále," kývnul mu Harry na pozdrav. "Jsem rád, že jste to stihnul."
"Pro nic na světě bych si to nenechal ujít," odpověděl Brumbál. "Pořád jsi rozhodnutý, že do toho půjdeš sám? Protože s Řádem bychom ti..."
"Nepřipadá v úvahu," přerušil ho okamžitě Harry. "Řád bude třeba k hlídání civilistů; nehodlám nechat manželky, děti a lékařský personál bez ochrany. Jestli Vy ano, tak... No, nejste někdo, s kým bych chtěl spolupracovat."
"Máš samozřejmě pravdu," přitakal Brumbál. "Promiň mi, takhle jsem na to nepomyslel."
"Není co promíjet," usmál se opět Harry. "Všichni děláme chyby. Madam Bonesová, Susan a Hermiona budou s Vámi. S trochou štěstí si za pár hodin budeme moct všichni spolu zajít na pivo."
"Vyřiď svým mužům, že platím první rundu," řekl velkoryse Brumbál.
"A já tu další," dodala Amélie ve dveřích.
"Rád vyřídím," přitakal Harry. "A teď, jestli mě omluvíte, musím se ujistit, že je před začátkem vše, jak má být."
"Ujisti se, že neodejde," řekl pevně Harry k Ronovi. "Nespustíš ji z očí, až na to když půjde na záchod, a v tom případě chci, abys s ní někoho poslal."
"Dobře," přitakal Ron.
"Za tohle zaplatíš, víš to, že jo?" řekla Hermiona klidně.
"Pokud přežiju," přitakal Harry. "Muž v šedém obleku tu bude s tebou, Hermiono. Co kdybychom hráli, že tu jsi, abys mohla být s ním?"
"Radši doufej v to, že se o tebe budu bát natolik, že si nevymyslím nějakou odplatu," odvětila Hermiona. "Dávej na sebe pozor, Harry," dodala jemně. Pak se k němu naklonila a letmo ho políbila, "Prosím, dej na sebe pozor."
"Budu," přitakal rozhodně Harry. "Za chvilku jsem zpátky."
"Zatím, kámo."
"Ahoj, Harry."
"Tak se do toho pustíme," řekl pevně Harry. "Za pět minut oznamte Bezdrátovce, kde budeme, a vypusťte jednoho ze zajatců spolu s mapou a souřadnicemi k přemístění."
"Ano, pane," přikývl Smythe. Všichni došli na své pozice a čekali. "Víte jistě, že se ukážou."
"Při nejlepším," přitakal Harry. "Kdyby na to šel chytře, tak by zaútočil na Příčnou, když je teď nechráněná, a zmasakroval by to tam. Stejně tak Svatého Munga."
"A proto jste tam taky umístil stráže, pane," ujišťoval Smythe mladého důstojníka. "A navíc by díky tomu vypadal ještě hůř."
"To je pravda," souhlasil Harry. "Pokud by neuspěl."
"Harcovníci hlásí, že se začínají objevovat," hlásil McLain. "Malá smíšená skupinka obrů a kouzelníků."
"Vypadá to, že večírek začíná."
"Ještě tu není," poznamenal Harry.
"Jak to poznáte, pane?"
"Většinou mě začne bolet hlava, když je poblíž," odpověděl Harry.
"To se hodí."
"Občas," přitakal. "Pro teď chci, aby se muži jen náhodně strefovali a nebyli moc úspěšní, seržant-majore," přikázal Harry a sledoval, jak se linie smrtijedů blíží k zákopu. "Tom se kvůli téhle malé bitvě obtěžoval seskupit všechnu svoji armádu. Rád bych mu aspoň dopřál to, že je necháme dojít dostatečně daleko za naše štíty proti přemisťování, než se do nich pustíme naplno."
"Jo a seržant-majore, zkontrolujte, že je dělostřelectvo připravené," dodal po chvíli zamyšlení. "Neexistuje nic trapnějšího, než zakřičet pal a nedočkat se ho."
O osm kilometrů dál stálo třicet dva dvacítkových zbraní rozdělených do čtyř protitankových oddílů, které si myslely, že jde o noční cvičení.
"Máte pravdu, pane," přikyvoval s úšklebkem Smythe. "Byla by škoda, kdyby jim došlo, že je to past, ještě předtím než už pro ně bude moc pozdě."
"Ať McLain začne sundávat obry," řekl po chvíli Harry. "Radši bych se vyhnul střetu s nimi, pokud se o to budeme muset postarat ručně."
"Slyšels, McLaine," křiknul Smythe. "Bav se."
McLainovou odpovědí bylo stisknutí spouště; o pět minut později nebyl v okolí pěti set metrů od nataženého drátu jediný živý obr.
McLain strávil pěkných pár hodin zjišťováním, jak přesně byla většina obrů vysoká. Odpověď byla jasně vidět na poli, které teď bylo přeplněné Voldemortovou verzí tanků… obry. Ale na každou zbraň existuje obrana. Balíky C4 s pytlíky střešních hřebíků byly uvázané na šestimetrových sloupech, umístěných šest metrů od sebe. Hřebíky a broky projely obry jako nůž máslem. Ti obři, co přežili, dlouho nevydrželi. Předtím než se stihli vzpamatovat, jim mozkem proletěli protitankové střely. Pár střel dokonce pokračovalo a vzalo s sebou i pár smrtijedů - takové dvě mouchy jednou ranou, dalo by se říct.
"Vypadá to, že přerušují útok, pane," zamračil se Smythe. "Nevíte proč?"
"Protože právě dorazil hlavní kretén," zasténal bolestivě Harry. "Vzkažte Kiwijům, ať se do toho pustí."
"Dobře, pane," přikývl Smythe. "Dejte se do toho, mladíci."
Smrtijedi zmateně sledovali, jak z bezpečí zákopu vyšla skupinka mužů a vytvořila řadu.
Poručík vystoupil před svoje muže a začal vyvolávat pokřik, muži se pokrčili a s divokými pohyby se k pokřiku přidali.
Několik smrtijedů se přitom pohledu nervózně otřáslo. S TÍMHLE měli bojovat?
"Divoši zatracení," ušklíbl se jeden z nich, naoko sebevědomě. "To si myslí, že nás ten jejich taneček vyleká?" Po tomto prohlášení následoval slabý jásot a všichni černopláštníci se ohlédli po svém vůdci, čekajíc na příkaz, jak se dál zachovat.
Na druhou stranu Voldemortovi při tom pohledu přejel mráz po zádech. Poprvé v životě ho napadlo, jestli by nebyl dobrý nápad se vzdát… nebo utéct. Nemilosrdně vytěsnil jakékoliv pochybnosti, zhluboka se nadechl a psychicky se připravil na zavelení útoku.
Ještě jednou se zhluboka nadechl a pohlédl na svoje muže. "Do útoku," syknul.
"Vypadá to, že si show neužili ani z půlky tak jako já," smál se Smythe smrtijedům.
"Řekněte mužům, že jakmile zaútočí dělostřelectvo, tak můžou odpálit miny a podle libosti střílet."
"Už to ví, pane."
"Dobře," přitakal Harry. "Tak tedy… sem s tou boží rukou."
Smythe se podíval na dělostřeleckého pozorovatele a pomalu na něj kývnul. "Chcete, abych došel za lékouzelníkem, aby Vám na tu hlavu něco dal, pane?"
Smrtijedi si naivně mysleli, že výbuchy, co zabily obry, byly Harryho poslední snahou o záchranu, nebo že se někdo vylekal a použil jejich nejlepší kouzla na nelidské zrůdy, které jejich Pán přijal do jejich řad. Ušklíbli se - jako netušící chlapci - a pokračovali v postupu, přičemž kopali do zbytků obřích lebek, co se povalovaly na zemi.
Pár z nich se zmateně zastavilo, když uslyšeli zvuk podobný tomu, který vydával bradavický expres. Že by nějaké nové kouzlo? Zvuk se ozýval blíž a blíž. Zmatené pohledy se změnily na vylekané a zděšené v momentě, když jim nad hlavami začaly vybuchovat dělostřelecké střely a rozstřelovat skrz jejich těsně uzavřené formace smrtící šrapnely.
Země vybuchla a křičela bolestí. Malé a velké oblaky prachu, špíny a kouře se zvedaly z bojiště k nebi. Šepot rozeklaných kovů a kamenů kolem a vně smrtijedů sice nebyl vidět, ale byl slyšet na míle daleko.
Objevily se mraky - špinavé a rozedrané mraky - a nebe jako by řvalo zpátky. To se teprve objevil pravý zabiják. Na nebi vybuchly střely, na smrtijedy se snesla sprška šrapnelů a sklízela tak svoji smrtící úrodu černých pláštů.
Vlkodlaci se sice byli schopni rychle vyléčit, ale ani oni nedokázali vystačit na množství vražedných šrapnelů.
Společně se šrapnely na smrtijedy dopadaly bomby s bílým fosforem. A zatímco jejich kouř přeživší smrtijedy dusil, svítícími částečkami se vpaloval do jejich masek a hábitů a potom do jejich kůže, tak upíři, pravé terče fosforových bomb, ti hořeli. Kůly, svěcená voda nebo setnutí hlavy by sice upíry taky zabilo, ale zároveň se dali i upálit. A tak se celým bitevním polem začal roznášet pach spáleného masa.
Poslední, co proběhlo Voldemortovi hlavou, když se zděšeně díval na masakr své armády, byl kus železa, na kterém byl pořád trošek prachu z Nevillovi ruky.
Najednou se mezi menšími výbuchy objevil jeden obrovský. Harry se se zvednutým obočím otočil na McLaina.
"Ehm… Někdo z dělostřelců sehnal v Britském muzeu zbraní Tlustou Bertu** a chtěli zjistit, jestli budou ty staré střely pořád funkční."
Skupince smrtijedů na pravé straně zástupu se nějak podařilo přežít. Snažili se bez povšimnutí odplížit víc doprava, ale jejich snaha byla zbytečná. Pozorovatel uviděl, jak někdo utíká, a s převelikou radostí nahlásil vysílačkou nový cíl. Operátoři odvedli svoji práci s mapami a pravítky a zahlásili nové souřadnice.
Dělostřelecké baterie mírně pohnuly hlavní a dělostřelci začali systematicky pobíhat kolem děl, aby zvládli čtyřikrát za minutu dobít. To byla rychlost, která uchovala v chodu děla, ale zabíjela nepřátelské armády. Ne jen tak pro nic za nic se dělostřelectvu říkalo Hlas králů.
Sprška výbuchů zpomalila a pak přišlo ticho! Křik, který předtím přehlušilo TOT***, bylo teď naplno slyšet. Odstřelovači začali vyhledávat přeživší a křik začal postupně ustávat; už pomoc nepotřebovali… jakoukoliv.
Bylo to jako by se při útoku dělostřelectva změnil svět a na bitevní pole teď padlo nepřirozené ticho. Smrtijedi, kteří stáli mimo dostřel, se vyděšeně zastavili a snažili se nějak pochopit, co se to právě vlastně stalo.
"Proč nestřílíte?" zařval McLain. "Vykliďte to pole."
"Lékouzelníka už není třeba," ušklíbl se Harry. "Hlava už mě přestala bolet."
"Ano, pane," přitakal Smythe.
"Hmm, vypadá to, že mozkomory potrápil jen Bílý Fos a nic jiného, že?"
"Ano, pane," přikývnul Smythe. "Chcete, abych zavolal majoru Rickenbackerovi?"
"Jo," souhlasil Harry. "Koukneme se, jestli na ně zabere napalm."
"Slyšel jste," řekl Smythe směrem k návodčímu.
Návodčí přikývnul a začal rychle hlásit do vysílačky. Jen o pár sekund později smrtijedy ohlušil jekot vojenských tryskáčů. Harry s nehybným úsměvem sledoval, jak se letadla naklonila a vyrazila ke svému cíli. Zpod každého letadla se vynořily dva vejcovité předměty a padaly směrem ke smrtijedům.
Harry fascinovaně sledoval, jak poslední stojící skupinku zmatených smrtijedů obklopila vlna ohně. "Řekněte majoru Eddiemu, že bych ho rád poprosil o ukázku toho, co dokážou ta jeho letadla," řekl klidně Harry. "Na místě a v době jeho výběru, pokud to samozřejmě znamená: teď a na poli před námi."
"Vzkážu mu to, pane," zubil se Smythe. "Potom bajonety?"
"Bez nich by to přece nebylo ono."
"V tom máte pravdu, pane."
V závěsu za prvními dvěma letadly přiletělo těsně nad zemí několik Prasat****. Letka do pole vystřílela vražednou dávku střel, až se od hlavní kouřilo, a pěšáci je nadšeně povzbuzovali.
"Řekl bych, že další bude "Puff"*+," zívnul si Smythe. "Ten je vždycky dobrý na morálku."
Jako na povel se jim před očima objevilo obrovské těžké letadlo a zanechalo za sebou svých padesát světlic.
"Takhle se předvádět," poznamenal McLain. "Jiný důvod k tomu nebyl."
"Ano, je to od nich milé," přitakal Smythe.
Harry by přísahal, že až k němu bylo slyšet, jak elektrické motory roztočily hlavně tří kanónů typu Gatling*++, kterými byla tahle kráska ozbrojená.
"Každou chvíli."
Díky návodčím to vypadalo, jako by bojiště a letadlo propojila ohnivá čára. Šest tisíc výstřelů za minutu zdemolovalo poslední zbytky nepřátelských sil; kulky zasáhly každý centimetr čtverečný bitevního pole.
Když letadlo prolétalo naposledy, Harry vytáhl meč a vložil si do úst píšťalku. Zhluboka se nadechl a skrz hluk boje pronikla dlouhé vysoké písknutí. "Do útoku!" křiknul. "Za mnou!"
Muži zajásali a naběhli na bitevní pole, mlátíc a bodajíc bajonety do čehokoliv v cestě. Když se dostali na konec té zkázy, Harryho hrudník se narovnal pocitem zadostiučinění.
"Harcovníci do toho," přikázal Harry. "Chci, abyste hned zkontrolovali těla."
"Jdeme na to, pane," přitakal Smythe a okamžitě začal vykřikovat rozkazy.
Harry sledoval jak muži urychleně plní jeho rozkazy a krev mu vítězně tepala v žilách. Na světě nemohlo být lepšího pocitu, než ten při vedení mužů v bitvě.
"Majore," zavolal poručík Murphy s úsměvem. "Mám pro Vás dárek."
"Co to je?" zeptal se Harry s širokým úsměvem. Tělem mu pořád proudil adrenalin a dělalo mu problémy takhle klidně stát na místě.
"Našli jsme hlavního kreténa," řekl s úšklebkem poručík Murphy. "A poslušně hlásím, že se posral. Vypadá to, že jste sázku prohrál, pane."
"Pustil to, až po smrti," řekl McLain. "Nejsem si jistý, jestli to s tím vaším tanečkem mělo něco společného."
"Ale takhle si to pamatovat nebudeme, seržante," nesouhlasil Harry. "Ani to tak nedáme do hlášení. Seržant-majore Smythe?"
"Ano, pane."
"Řekněte mužům, že jim dlužím několik rund panáků," řekl Harry vážně. "Zásluhou poručíka Murphyho."
"Jdu na to, pane," přitakal Smythe.
"Taky jsme našli pár přeživších," dodal Murphy.
"Jak je to možné?"
"Šrapnely jsou už takové," pokrčil rameny Smythe. "Můžete stát tři metry od výbuchu a nemít ani škrábnutí, zatímco někdo bude stát na druhé straně pole a schytá jeden přímo do ksichtu."
"To už je hold osud," přitakal McLain.
"Osud je možná zachránil před letectvem a dělostřelectvem," řekl Harry. "Ale před oprátkou je nezachrání. Ať je lékaři ošetří, nechci, aby umřeli předtím, než budu mít šanci je zabít."
"Postarám se o to, pane."
--------
* Skirmishers - pomocí wiki přeloženo na harcovníci, to je ale jen historický pojem, takže kdyby někdo věděl novější pojmenování, sem s ním :)
*** TOT = Time on target (Čas na cíli)
- koordinace střel, aby munice dopadla na cíl ve stejnou chvíli (± 3 vteřiny)
**** Prase - letadlo Fairchild A-10 Thunderbolt II - https://cs.wikipedia.org/wiki/Fairchild_A-10_Thunderbolt_II
*+ "Puff" - letadlo Douglas AC-47 Spooky - https://cs.wikipedia.org/wiki/Douglas_AC-47_Spooky
*++ rotační kanón typu Gatling: https://cs.wikipedia.org/wiki/M61_Vulcan

----------
Omlouvám se za příšerně dlouhou odmlku, ale škola a brigáda teď byly trochu hektické. Další dvě kapitolky Vojáků by měly vyjít během pár dnů, jen s Přáním to asi zase chvilku potrvá, opravdu se ale vynasnažím, aby to nebylo zase půl roku :D
Jinak pokud je tu někdo, kdo se vyzná ve vojenském žargonu a uvidí jakoukoliv chybu v použití, tak se prosím ozvěte. Snažím se to překládat co nejlépe, ale občas jsem prostě docela ztracená :D
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama