29. Plnou parou do Indie!

8. února 2017 v 16:57 | Quesa |  Přej si něco...
Harry strávil ráno procházením různých kouzelnických textů, které při svých cestách našel. Většina z toho nebyla nic moc, ale jeden ho zaujal. Byl to deník, nalezený uvnitř jedné z hrobek z pozdní doby římské. První stránky deníku jej označovaly za kopii kopie staršího dokumentu.
"Tak trochu uplakanej hajzlík," prolétl Harry prvních pár stránek. "A taky pěkně namyšlenej."
Asi v polovině knížky něco upoutalo jeho pozornost, odložil ji a vyrazil na můstek, kde byli Profesor s Pomocnicí.
"Profesore?" vešel Harry do místnosti a rozhlédl se kolem. "Co jsou zač ti lidi?"

"Ředitele Asima samozřejmě znáte," usmál se Profesor. "A tady pan Jones je zástupce Gringottovic banky."
"Rád Vás poznávám," kývl Harry na muže. "Proč jste tady?"
"Doufali jsme, že byste se s námi byl ochotný spojit při vyzvedávání pokladu," usmál se Jones. "To by vám umožnilo okamžité odcestování a poklad by byl vyzvednut mnohem rychleji."
"Oh," přikývl Harry. "A kolik za to chcete?"
"Říkali jsme si, že polovina Vašeho podílu by byla fér," navrhl Jones.
"Oh," přikývl Harry. "Ne."
"Cože?" Takové vyjednávání Jones nikdy nezažil.
"Ne," usmál se Harry. "Ale díky za nabídku."
"Proč jste sem vlastně přišel?" zeptala se Pomocnice s úsměvem.
"Oh," přikývl Harry. "Skoro jsem zapomněl. Jen jsem Vám chtěl říct, že až poletíme přes Atlantik, tak bych se chtěl na otočku zastavit v Atlantidě."
"CO?" zakřičel skoro každý v místnosti.
"Jen že se chci na chvilku zastavit v Atlantidě," opakoval Harry. "Rád bych si tam pro něco skočil."
"Vy víte, kde je Atlantida?" zeptal se ohromeně Jones. "Ale vždyť lidé hledají ztracené město už stovky let."
"Jop," přikývl Harry. "Ale nikdy by ho nenašli. Je schované kouzlem, které Vám zabrání město najít, pokud nevíte, kde je, a potopení města nijak kouzlo nepoškodilo."
"Neříkal jste, že si chcete pro něco zajít?" zeptal se Asim, aby přestali odbočovat od tématu.
"Jo," přitakal Harry. "Jeden chlápek jménem Myrddin tam, před tím než ho vykopli z města, schoval knížku, která má prý obsahovat tajemství velké moci, a rád bych věděl, co v ní je."
"Myrddin?" dostal ze sebe šokovaně Asim. "Vykopli?"
"Jop," přikyvoval Harry. "On sice tvrdil, že ho vyhodili, protože mu záviděli jeho velkou moc, a oficiálně to prý bylo, protože byl slabý kouzelník, ale já si myslím, že to bylo proto, že to byl uplakaný hajzlík a už ho prostě začali mít plné zuby."
"A co dalšího nám o Myrddinovi můžete říct?" dožadoval se Jones.
"No," zamyslel se na chvíli Harry, "měl hrozné akné, rudé vlasy a hlas mu začal mutovat až v patnácti," zakroutil Harry hlavou. Bože ten deník byl příšerný. "Ale po jeho sedmnáctých narozeninách o něm už nic nevím."
"Oh," podívali se muži po sobě.
"No," zívnul Harry. "Já si půjdu dát šlofíka."
Profesor a Pomocnice pobaveně sledovali, jak se muži šokovaně dívali jeden po druhém.
"Mumiin mok?" vytáhl Asim z kapsy placatku a nabídl ji Jonesovi.

***
"Mám pro Vás důležité novinky," vrazil do místnosti mezi své nadřízené Asim. "Mám podstatné informace, které musíte slyšet."
"O co jde, Asime?" zeptal se jeden z nich.
"Radši by to mělo být pořádně důležité," dodal další.
"Pan Black ví, kde se nachází Atlantida," vykřikl Asim. "A hodlá ji navštívit, aby vyzvedl něco, co tam zanechal samotný Merlin."
"COŽE?" zírali všichni s otevřenou pusou.
"Co přesně říkal?" podařilo se jednomu z nich překonat šok.
"Říkal, že ztracené město bylo ukryté pod štítem, který by dovnitř pustil jen někoho, kdo zná heslo," odpověděl rychle Asim. "A dodal, že o Merlinovi nemá zrovna valné mínění."
"Proč ne?"
"Prý že byl Merlin uplakánek s akné," polkl hlasitě Asim. "A že mutovat začal dost pozdě a taky, že toho o něm po jeho sedmnáctých narozeninách moc neví."
"Oh," podívali se všichni po sobě.
"Tady je přesně vidět, jak starý opravdu je," promluvil jeden ze starších mužů. "Asime, znám tě celý tvůj život, ale víš, co mě napadne jako první, když tě někdo zmíní?"
"Ne."
"Napadne mě ten usmrkanec, co mi prohodil kámen oknem v obýváku," odpověděl stařík. "S rozbitými koleny a tekoucím nosem; ne ten, muž, co z tebe vyrostl."

***
"Pane Blacku," zaklepal Profesor na Harryho dveře. "Pamatujete si na tu Nundu, co jste viděl v kempu?"
"Jop," přikývl Harry. "Proč?"
"No," usmál se Profesor. "A pamatujete si taky na to zařízení, které jsem vytvořil, abych nás dostal ven z té klece?"
"Proč mám pocit, že se mi nebude líbit, kam tenhle rozhovor vede?" povzdychl si Harry. "Co se stalo?"
"Je vtipné, že se ptáte," zachichotal se Profesor. "Protože tomu mému vynálezu se nějak podařilo přenést Nundu do nepoužívaných částí Zeppelinu."
"COŽE?" zařval vyděšeně Harry.
"Nebojte," mávl rukou Profesor. "Je na místě mimo náš prostor. Jeden z mých pokusů se nějak pokazil a… no, na tom asi nezáleží. Důležité je, abyste vymyslel, co s ní."
"Proč já?" zamrkal překvapeně. "Je to Vaše Nundu."
"No," pozastavil se Profesor na chvíli, "vlastně je to Vaše Nundu, nechal jsem ji zapsat jako Vašeho mazlíčka."
"A to jste stihl kdy?" ušklíbl se Harry
"Právě teď," přikývl Profesor. "Když jsem řekl, že je Váš mazlíček."
"Takže jste nevyplnil žádné formuláře na nějakém ministerstvu nebo tak něco?" zeptal se sarkasticky Harry. "Prostě jste se rozhodl, že je moje?"
"Přesně tak," přikývl Profesor.
"A proč zase já nemůžu prostě říct, že je to Vaše Nundu?" snažil se Harry pochopit logiku svého přítele.
"Protože už patří Vám," přikyvoval si pro sebe Profesor. "A změna majitele by ranila její city, takže mi ji nemůžete dát."
"Oh," povzdychl si Harry. "Tak dobře. Je nějaký způsob, jak ji krmit?"
"O to jsem se už postaral," přikývl Profesor. "Ale s Pomocnicí jsme si říkali, že byste se měl do krmení a péče o ní víc zapojit."
"Tím "spolu s Pomocnicí" myslíte jen sebe, že?" pozvedl Harry jedno obočí. "A tím větším zapojením, abych to všechno obstaral sám, že?"
"No… ano," přiznal Profesor se zamračením.
"Dobrý pokus," ušklíbl se Harry. "Ale ne."
"Dobře," začal trucovat Profesor.
"Zkuste si promluvit s Doktorkou," navrhoval Harry, "a Pomocnicí. Doktorka by mohla využít toho, že Nundu vydechuje nemoci, a kdo ví, možná jsou… výkaly Nundu důležitou přísadou do lektvarů."
"A tím, že bude Pomocnice kontrolovat, jestli její výkaly nejsou nějak užitečné, ji zároveň donutíme po Nundu uklízet," přikývl Profesor. "Skvělý nápad."
"To jsem... Tak kam byste chtěli letět dál?" Harry došel k závěru, že bude nejlepší se téhle konverzaci vyhnout.
"Nic mě nenapadá," pokrčil rameny Profesor. "Kam byste chtěl letět Vy?"
"Co takhle Indie?" pokrčil rameny Harry. "A taky jsem četl něco málo o Bhútánu a zní to jako zajímavé místo."
"Tak zamíříme do Indie," přikývl Profesor. "Bylo pár věcí, na které jsme se s Pomocnicí v Indii chtěli podívat."
"Na co byste se vy dva v Indii chtěli podívat?" vzhlédl Harry k Profesorovi a všimnul si podivného zablýsknutí v Profesorových očích. "To je fuk… některé věci je lepší nevědět."
"Tedy dobrá," přikývl Profesor. "Nastavím kurz do Indie."
"A já si asi pročtu nějaké ty knížky, co jsme našli," řekl Harry. "Jsou šíleně zajímavé. Během posledních pár hodin jsem toho o štítech a kletbách zjistil víc, než za posledních pár let."
"Pane Blacku?" zaklepala na dveře Doktorka. "Máte chvilku?"
"Jasně," přikyvoval Harry. "Co potřebujete?"
"Tak já půjdu," odešel Profesor.
"Doufala jsem, že byste mi mohl dát vzorek krve," odpověděla Doktorka. "A taky jsem na Vás chtěla použít pár diagnostických kouzel."
"Dobře," přitakal Harry. "Jen do toho."
Doktorka vytáhla malou injekci a naplnila ji Harryho krví.
"Je to bezpečné?" cuknul sebou Harry. "Moje krev by měla být jedovatá."
"Mělo by," přikývla Doktorka. "Posílila jsem ji všemi ochrannými kouzly, které jsem našla, a potom ještě přidali kouzla Profesor s Pomocnicí… a Architekt říkal, že to vypadá jako legrace, a použil trochu skřetí magie, a pak…"
"Chápu," přikývl Harry. "Potřebujete ještě něco?"
"To Vám řeknu až po těch diagnostických kouzlech," odpověděla Doktorka. "Vypadá to, že máte v jedné kosti zaražený kus baziliščího zubu."
"Jeden mě před pár lety kousnul," přikývl Harry. "A měl jsem to štěstí, že jsem měl poblíž fénixe, který mi svými slzami ránu vyléčil."
"To by vysvětlovalo, co tady vidím," kývala Doktorka. "A ještě bych ráda vzorek Vašich slin, abych zjistila, jestli jste schopný měnit lidi ve vlkodlaky."
"Dobře," řekl Harry a otevřel pusu, aby mu Doktorka mohla odebrat sliny.
"Vteřinku… dobře, už můžete zavřít pusu."
"Děkuju," přikývl Harry. "Našla jste ještě něco?"
"Spoustu věcí," přitakala Doktorka. "Ale jestli se ptáte, zda jsem většině rozuměla, tak moje odpověď zní ne. Ohledně toho se Vám ještě ozvu."
"Požádejte Profesora, ať Vám řekne o Nundu," poškrábal se Harry vzadu na hlavě. "Myslel jsem si, že byste nějak mohla využít její dech."
"To bych možná mohla," přikývla Doktorka. "Dávalo by smysl, že když má nemoci, tak by na ně mohla mít i lék. Děkuji."
"To je samozřejmé," usmál se Harry.
Harry strávil většinu cesty do Indie procházením nesmírné hromady materiálů, co byly vyzvednuty z hrobek, a v době kdy dorazili, mu přišlo, jako by si minimálně zdvojnásobil vědomosti o útočných štítech.
"Jsme na místě, příteli," zaklepal na Harryho dveře Profesor. "A mám tady pár zařízení, co by Vás mohlo zajímat."
"Oh?" vstal Harry. "Jaká zařízení?"
"Tohle," zvedl Profesor srolovaný kus kůže, "je sada šperháků. Mělo by to být schopné otevřít všechny zámky, co na světě existují."
"A co kouzelnické zámky?" prohlížel si Harry šperháky.
"Proto jsem přiložil jednu malou vychytávku, která zvládne všechny kouzelnické zámky obelstít tak, že si myslí, že máte správné heslo," odpověděl hrdě Profesor. "Všechno je vysvětlené v návodu."
"Díky," přikývl Harry. "Co ještě?"
"Tenhle pásek," podal mu Profesor pásek z dračí kůže, "má několik přihrádek, co obsahují různé druhy lektvarů… nápad Pomocnice a Doktorky."
"Ještě jednou díky," usmál se Harry. "To je skvělý nápad."
"Další věc, kterou po mně Doktorka chtěla vynalézt, je tahle věcička," vytáhl Profesor malou kovovou destičku. "Upevněte si to na ruku, tam kam Vás kousnul bazilišek. Funguje to tak, že to obklopuje kousek baziliškova zubu magickým polem a hromadí to jed, který zub produkuje… Pár dní a Vaše krev nebude tak smrtící."
"Proč to hromadí jed?" přidělal si Harry destičku na ruku. "A je nějaký způsob, jak to vypnout?"
"Pomocnice s Doktorkou mi řekly, že baziliščí jed je až moc užitečný na to, aby Vám jen tak plaval v krvi," vysvětloval Profesor. "Takže ho chtějí sbírat. A k vypnutí stačí, když si to budete přát."
"Přát?"
"Rozhodněte se, že chcete, aby to přestalo pracovat?" snažil se mu to lépe vysvětlit Profesor. "Ještě dvě další věci."
"A kde jsou?" usmál se Harry.
"Mám je v laborce," ujišťoval ho Profesor. "Přijďte si pro ně, až dobalíte."
"Dobře," pokrčil Harry rameny.
Harry strávil pár dalších minut balením jeho věcí a potom si hodil batoh na rameno a došel do Profesorovy laboratoře.
"Co pro mě máte, Profesore?" nakráčel si to Harry dovnitř s výrazem plným očekávání.
"Mám pro Vás dva velmi důležité předměty, které bych rád, abyste vyzkoušel," poskakoval Profesor nadšením. "Tady je první… co myslíte?"
"Myslím, že to vypadá jako foťák," zvedl Harry první předmět, aby si ho mohl pořádně prohlédnout. "Co to dělá?"
"Je to maskovaný magnetofon," odpověděl rozjařeně Profesor. "A tady je druhé zařízení."
"To vypadá jako magnetofon," odpověděl tupě Harry. "Ale hádám, že to bude nějaký druh foťáku, že?"
"Ano, máte pravdu, je to maskovaný foťák," přitakal Profesor.
 


Komentáře

1 Lencl Lencl | 11. února 2017 v 10:28 | Reagovat

Skvělá kapitolka, jsem rád, že i po tak dlouhé době něco přidáš...zatím se to vyvíjí zajímavě, jsem zvědavý kam zavítá dál :-)

2 jarda jarda | 14. února 2017 v 21:31 | Reagovat

Ahoj dík za další kapitolu toto je jedna z nej povidek u kterych jsem se tlemil jak blazen

3 Lexi Lexi | 21. února 2017 v 14:36 | Reagovat

Super kapitola, už jsem v  ní ani nedoufala :-D

4 BumBác BumBác | 28. února 2017 v 19:58 | Reagovat

Super, tahle povídka je úžasná :)

5 Itari Itari | E-mail | 10. března 2017 v 8:04 | Reagovat

Super povídka, dobře se čte a ani moc chybiček. Kdy pak hodláš vydat další kapču? Už se těším je úžasná :) :-D  :-)

6 Pomi Pomi | 31. března 2017 v 6:59 | Reagovat

Abych řekla pravdu, tenhle příběh jsem měla možnost dočíst asi do 45. kapitoly a, i když jsem musela přelouskávat ájinu, náramně jsem si to užila. Vždycky se pak ráda vrátím sem si to znovu přečíst, abych v tom neměla takový bordel... Opravdu je škoda, že kapitola vychází za více jak čtvrt roku. Ale je mi jasné, že nemusíš mít na to čas, chuť. A i přesto moc děkuji, že jsi Make a wish začala překládat :-D

7 Peruji Peruji | 2. května 2017 v 20:09 | Reagovat

Výborná kapitolka. Jen doufám, že tuto povídku dokončíš. Byla by škoda nechat ji rozpracovanou a nedokončenou.

8 Fido Fido | 21. června 2017 v 22:22 | Reagovat

díky ... po čase sem to sem zaskočil zkontrolovat a kapitola ... kdyby šlo přidávat rychleji :) ... no protě bych se nezlobil
díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama