Červenec 2015

22. Údolí smrti

24. července 2015 v 3:04 | Quesa |  Přej si něco...
"No?"
"Externí odborníci, které k nám pozval pan Black, na to přišli," odpověděla Katalin. "Nedostatek vitamínů spojený s neškodnou nemocí - dračí ekvivalent kurdějí, zatímco procházeli obyčejným nachlazením. Oboje se samo o sobě dá jednoduše vyléčit, ale dohromady byly mnohem vážnější."
"Vyřešili to?"
"Jsme právě v procesu řešení daného problému, ale měli jsme pár problémů."
"Jakých problémů?"
"No," povzdychla si Katalin. "Rádi by využili vlastního lektvarového mistra, ale chovatelé odmítají pustit toho muže k drakům."

20.Víceméně neškodný

8. července 2015 v 0:44 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
"Pořád ještě nevíme, co se přihodilo Severusovi?" zeptal se Albus.
"Ne," řekla Poppy. "Podle toho, co jsem z něho vytáhla, jen seděli kolem stolu a najednou kolem nich celý dům zkolaboval. Kdyby nebylo toho pohotovostního přenášedla…"
"Děkuji, já…"
"Zapněte Bezdrátovku," křikla Hestia a vrazila do místnosti.
"Takhle vtrhnout…", začala se rozčilovat Molly.
"Teď ne, Molly," řekl ostře Artur. "Zapněte ji."
"Co se děje?" zeptal se Brumbál.
"Zrovna jsem slyšela," rozdýchávala se Hestie, "že bylo zničeno několik domů. Neví se, kolik je mrtvých. Prý to všechno vysvětlí ve vysílání."

19.Vyhlášení války

7. července 2015 v 2:12 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
"Přípitek," řekl Smythe. "Na naše udatné spojence."
"NA NAŠE UDATNÉ SPOJENCE," opakovali všichni a pozvedli skleničky ke rtům.
"Na majora Pottera," oznámil kapitán Finn. "který byl tak milý, že nás všechny pozval na večírek."
"ŽE NÁS VŠECHNY POZVAL NA VEČÍREK."
"Teď když se všichni známe," řekl s úšklebkem Harry, "se do toho dáme." Hermiona vběhla do dveří a tím Harryho přerušila.
"Harry," přišla k Harrymu Hermiona se sklíčeným výrazem.
"Co se děje?" zeptal se Harry zlehka.

18.Anzakové, Kanukové, Létající tygři, Gurkhové a Skoti

6. července 2015 v 3:01 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
"Nebolí tě ruka?" zeptala se ustaraně Susan. "Je všechno v pořádku?"
"Jsem v pohodě," ujistil Neville svoji milou. "Jen si na ni pořád nemůžu zvyknout."
"To se vsadím," přitakala Susan. "Ukaž mi ji."
"Dobře," souhlasil Neville po chvíli. "Proč?"
"Jen se na ní chci podívat," zalhala Susan. "Tak jaké máš koníčky?"
"Vždycky jsem měl rád bylinkářství," řekl Neville. "Co ty?
"No…"
Moody se usmál a dál sledoval, jak se jeho vnukovi daří. Nemohl by být na toho kluka pyšnější. Nejdřív se ukázalo, jak moc se chlapec podobá svému otci a teď tady ten malej hajzlík svádí neteř madam Bonesový.
"Jen tak dál, mladíku," zamumlal si pro sebe Moody "No a co s tebou? Myslel sis, že mladýmu zkazíš rande, co?"
"Mumph," ozvalo se přes roubík z vystrašeného smrtijeda.