Prosinec 2014

17. Spí TO

31. prosince 2014 v 19:57 | Quesa |  Přej si něco...
Návrat přeživších z útoku na pana Blacka se setkal se šokovaným tichem od ostatních členů jejich sekty. Přítomní smrtihňupové se sklonili nad dvěma dožívajícími členy úderného týmu a v ten moment jeden z nich dlouze vydechl a skonal.
Další nahlas zasípal: "To… léčka. Všichni jsou mrtví." Potom sebou mužovo tělo ještě naposledy škublo, načež odešel za svými kolegy na druhý břeh.
Přítomní smrtijedi se na sebe šokovaně podívali. "Co budeme dělat?" zeptal se jeden z nováčků.

14.Nesnáším inspekce

30. prosince 2014 v 17:55 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
Harry listoval sbírkou básní, když v tom uslyšel zaklepání na dveře. "Dále."
"Seržant-major Bly, Královští inženýři," představil se jeden z mužů.
"Hlavní lodní poddůstojník Hooke," řekl ten druhý. "Nejsem si jistý, jestli jsem ten správný druh inženýra, ale mohl bych být užitečný."
"Jaký druh inženýra jste?" zeptal se hned Harry.
"Zachraňoval jsem lodi před rozpadnutím," vysvětloval Hooke. "Udržím v běhu většinu motorů a dokážu vyrobit nebo opravit jakoukoliv součástku, kterou by mohli potřebovat."
"Posaďte se," pokynul Harry. "Oba dva."

13.Rozestoupit... Pochodem vchod

29. prosince 2014 v 18:39 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
"Už jen kousek," povzbuzoval ho instruktor. "Už jsou přímo před námi vidět kasárny."
Všechny Nevillovi svaly se začaly uvolňovat, bušení v hlavě ustávalo, pálení v očích zmizelo a mladík ucítil nával energie… dost na to, aby ho protáhla posledním úsekem. "Kam to jdeme?" zeptal se Neville, když prošli kolem místa, kde by správně měli končit.
"Velitel si myslel, že by bylo nejlepší na konec pochodu přidat ještě pár kliků," vysvětloval instruktor. "Říkal, že bychom měli zvládat nejen to, co je požadované, ale ještě mnohem víc."
"Harry, ty…" Neville se už blížil k slzám. Před pár vteřinami byl v takové euforii, jakou ještě nikdy v životě nezažil, a teď mu to všechno zase sebrali.

16. VLAK-VLAK

28. prosince 2014 v 22:53 | Quesa |  Přej si něco...
"Nashledanou, Profesore, Pomocnice," usmál se Harry. "Děkuju za povzbuzení, já jsem… já jsem opravdu potřeboval vaši podporu."
"To nestojí za řeč, příteli," usmál se Profesor. "Jenom nás dál zásobujte nápady, co bychom měli vyrábět."
"To budu," přikývl Harry a otočil se k odchodu.
Harry prošel několik bloků, než se zastavil a přivolal si taxíka. Občas zapomínal, že se nemusí strachovat o peníze jako normální lidé. Přece jen to není tak, že by je za rok nebo dva potřeboval.
"Kam to bude?" Řidič taxíku se ani neobtěžoval ohlédnout na svého zákazníka.
"Do centra města," zavřel Harry oči. "Vzbuďte mě, až dorazíme, a dejte si na čas, nikam nespěchám."
"Jak chcete," přikývl řidič. "Ještě něco?"
"Ne."

12.Kari

27. prosince 2014 v 20:08 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
"Jak to šlo?" vrhla se na Harryho Hermiona, jakmile vešel do své kanceláře.
"Zachránili jsme jednu rukojmí, nemáme žádné zajatce a nepřišli jsme o jediného muže," odpověděl Harry. "Stoprocentní úspěch."
"Rukojmí?"
"Chytili si jednu mudlu, aby se měli jak pobavit," vysvětloval Harry. "Doktorka říkala, že to přežije ale že už nikdy… bude jako Nevillovi rodiče."
"Oh," šeptla Hermiona. "To je mi líto."
"Mně taky," souhlasil Harry. "U svatého Munga se na ní ani nepodívali. Prý by tím porušili zákoník o utajení."
"Oni by co?"
"Doporučili nám, ať ji vymažeme paměť a odložíme ji někde, kde by ji našli mudlové… nebo ji můžeme provést laskavost, jak tomu říkali, a zabít ji."
"Cos udělal?" zeptala se Hermiona, obávajíc se odpovědi.

11.Stateční Junáci

27. prosince 2014 v 0:33 | Quesa |  Staří vojáci nikdy neumírají
Taxík, který si zastavil, vysadil seržanta Mundyho před budovou Plukového Sdružení a chvíli mladému poddůstojníkovi trvalo, než si přivyknul na berle, které mu dali spolu s jeho novýma nohama. Měl by být na rehabilitaci a učit se, jak používat ty kovové nohy, co mu dali. Učit se, jak být neužitečným členem civilistů. Učit se nic nijak důležitého, jak se rozhodl. Utéct z nemocnice byla brnkačka pro muže, který byl vytrénovaný, aby utekl z nepřátelských zemí. Nezvyklé umělé nohy byly jen malou překážkou v jinak jednoduché operaci. Mundy se dobelhal ke dveřím a třikrát na ně rychle zaklepal.
"Ano?" otevřel dveře stařík v zelené uniformě. "Jak Vám můžu pomoci… pane."
"Seržant Mundy, původně z Pluku. Přišel jsem za velitelem," odpověděl Mundy. "Jsem tu o trochu dřív, ale měl by mě očekávat."

15. v(L)EDoucí ZEPPELIN

25. prosince 2014 v 2:13 | Quesa |  Přej si něco...
"No?" zeptala se Pomocnice s ustaraným výrazem. "Jak mu je?"
"Hned jak dopil druhou láhev, tak usnul." Profesor si sedl vedle své pomocnice. "Bojím se o něj."
"Já taky," přikývla Pomocnice. "Co to způsobilo?"
"Viděl dnes celkem dost ošklivých věcí," potřásl Profesor hlavou. "Hodně ošklivých věcí."
"Co?"
"To ti nemůžu říct, Pomocnice," řekl Profesor se smutným výrazem. "Nemůžu to zopakovat."
"Chápu," přikývla Pomocnice.
"Po první láhvi se rozpovídal," odmlčel se Profesor. "Řekl mi pár celkem překvapivých věcí."
"Jakých věcí?"
"Pár celkem překvapivých věcí," zvedl Profesor ruku, aby ji utišil. "Předtím než ti něco řeknu, tak chci, aby sis vzpomněla, že je to náš přítel a my slíbili, že budeme stát při něm."
"Já vím, Profesore." Pomocnice se začínala strachovat. "Co Vám řekl, že jste se bál, že bych na to mohla zapomenout?"
"No," začal Profesor. "Řekl mi…"