Jsi speciální

28. srpna 2011 v 21:54 | Quesa |  Ostatní
Tak tady to je. Ten příběh je naprosto úžasný.
Originálně napsané - ZDE
Video, kde jsou ukázané, všechny ty krásné ilustrace, co jsou v knížce a je to odvyprávěné v angličtině.
Zbytek pod perexem :D


You are Special
by Max Lucado
Překlad by Quesa

Wemmikové byli malí dřevění lidé. Všichni byli vytvořeni truhlářem, který se jmenoval Eli. Jeho pracovna byla na vysokém kopci s výhledem na jejich vesnici.
Každý Wemmik byl jiný. Někteří měli veliké nosy a jiní měli veliké oči. Jedni byli vysocí a druzí malí. Někteří nosili klobouky, jiní zase kabáty. Ale všichni byli vyrobeni stejným truhlářem a všichni žili v jedné vesnici.
A celé dny dělali Wemmikové to samé: lepili na ostatní nálepky. Každý Wemmik měl krabičku zlatých hvězd a krabičku šedých puntíků. Nahoru, dolů po celé ulici, v celém městě lidé pořád lepili hvězdy nebo puntíky na ostatní.
Ti hezcí, s hladkým dřevem a hezkou barvou měli vždy hvězdy. Ale když měl někdo dřevo drsné, nebo otlučenou barvu, Wemmikové mu dali puntík. Ti talentovaní také dostávali hvězdy. Ti, co dokázali zvednout těžké tyče nad jejich hlavu, nebo skákali přes vysoké bedny. Ti, kteří znali dlouhá slova, nebo zpívali hezké písně. Těm všichni dávali hvězdy.
Někteří Wemmikové měli po sobě všude hvězdy. A s každou další hvězdou se vždy cítili tak dobře, že začali dělat nové věci, aby dostali další hvězdy.
Ti ostatní, kteří nic neuměli, dostávali puntíky.
Punchinello byl jeden z nich. Zkoušel skočit, tak vysoko, jako ostatní, ale vždy spadnul. A když spadnul všichni okolo mu dali puntík. Někdy, když spadnul, poškrábal si dřevo, takže mu lidé okolo dali další puntík. Snažil se vysvětlit, proč spadnul, ale řekl něco hloupého a Wemmikové mu dali další puntík.
Po chvíli už měl tolik puntíků, že ani nechtěl chodit ven. Tolik se vždy bál, že udělá něco hloupého a tak někde zapomněl kloubouk, nebo stoupnul do louže a lidé mu dali další puntík. Vlastně už měl na sobě tolik šedých puntíků, že mu ostatní dávali další i bez nějakého důvodu.
"Zasloužil si tolik šedých puntíků," říkali dřevění lidé ostatním, "Není dobrý dřevěný člověk."
Po chvíli tomu uvěřil i Punchinello.
"Nejsem dobrý Wemmik," říkal si.
A tak občas, když šel ven, držel se ostatních Wemmiků, co měli taky hodně puntíků. Cítil se u nich lépe.
Jednoho dne potkal Wemmiku jakou, ještě nikdy nepotkal. Neměla žádnou hvězdu ani puntík. Byla jenom dřevěná. Její jméno bylo Lucia. Ne, že by lidé nezkoušeli dát ji nějakou nálepku, ale prostě na ní nálepky nedržely. Někteří ji obdivovali za to, že nemá žádné puntíky, tak k ní došli a dali ji hvězdu. Ale ta vždy spadla dolů. Některým se nelíbila, protože neměla žádné hvězdy, tak ji dali puntík. Ale ten se na ní taky neudržel a spadnul.
"Taky bych chtěl být takový," myslel si Punchinello.
"Nechci ničí známky." *
Tak se zeptal Lucii, jak to udělala.
"To je jednoduché," odpověděla Lucia, "každý den chodím navštívit Eliho."
"Eliho?"
"Ano, Eliho. Truhláře. Sedím s ním v jeho pracovně."
"Proč?"
"Proč to nezjistíš sám? Jdi támhle na ten kopec. Je tam."
A s tím se Wemmika, která neměla žádnou známku, otočila a odešla.
"Ale on mě nebude chtít vidět," zvolal Punchinello.
Ale Lucia ho neslyšela. Tak šel Punchinello domů. Sednul si vedle okna a pozoroval dřevěné lidi, jak pobíhají kolem a dávají ostatním hvězdy a puntíky.
"Není to správné," zamumlal si pro sebe.
A rozhodl se, že půjde za Elim. Vyšel rovnou cestičkou až na vršek kopce a vstoupil do velikého domu. Jeho dřevěné oči žasly nad velikostí všech věcí. Stolička byla tak vysoká jako on. A musel si stoupnout na špičky, aby viděl na vršek pracovního stolu. Kladívko, co tam leželo, bylo stejně dlouhé jako jeho ruka.
Punchinello polkl.
"Tady nezůstanu," řekl a otočil se k odchodu.
V tom uslyšel svoje jméno.
"Punchinello?"
Ten hlas byl hluboký a silný. Punchinello se zastavil.
"Punchinello, jak rád tě vidím. Pojď ke mně a nech mě se na tebe podívat."
Punchinello se pomalu otočil a podíval se na velikého, vousatého řemeslníka.
"Vy znáte moje jméno?" zeptal se malý Wemmik.
"Samozřejmě, že tě znám. Já jsem tě vyrobil."
Eli se sklonil, zvednul ho a posadil ho na stůl.
"Hmm," řekl muž zamyšleně, zatímco si prohlížel šedé kruhy na Punchinellovi, "Vypadá to, že jsi dostal spoustu špatných známek."
"Nechtěl jsem Eli. Opravdu jsem se snažil."
"Oh, nemusíš se mi omlouvat, dítě. Mě nezáleží na tom co si myslí ostatní Wemmikové."
"Nezáleží?"
"Ne a ani tobě by nemělo. Kdo jsou, že ostatním dávají hvězdy a puntíky? Jsou Wemmikové stejně jako ty. Nezáleží na tom, co si myslí. Vše na čem záleží je to, co si myslím já. A já si myslím, že jsi speciální."
Punchinello se zasmál.
"Já, speciální? Proč? Neumím chodit rychle. Neumím skákat. Moje barva je oloupaná. Proč by vám na mě mělo záležet?"
Eli se podíval na Punchinella, položil svoje ruce na jeho malá, dřevěná ramena a pomalu promluvil.
"Protože jsi můj. Proto mi na tobě záleží."
Punchinello nikdy neměl někoho, kdo by se na něj takhle díval - zvlášť jeho výrobce. Nevěděl, co říct.
"Každý den jsem doufal, že přijdeš," vysvětloval Eli.
"Přišel jsem, protože jsem potkal někoho bez známek."
"Já vím. Řekla mi o tobě."
"Proč na ní ty nálepky nedrží?"
"Protože se rozhodla, že to co si myslím já, je mnohem důležitější než to, co si myslí oni. Ty nálepky se na tebe přilepí jenom, když jim to dovolíš."
"Cože?"
"Ty nálepky se přilepí, jen když pro tebe něco znamenají. Čím víc budeš věřit mojí lásce, tím míň se budeš starat o ty nálepky."
"Nejsem si jistý, jestli to chápu."
"Pochopíš, ale bude to chvíli trvat. Máš hodně špatných známek. Pro teď, prostě každý den přijď a nech mě, ti připomenou, jak moc se o tebe starám."
Eli zvednul Punchinella ze stolu a položil ho na zem.
"Pamatuj," řekl Eli, zatímco Wemmik vycházel ze dveří, "Jsi speciální, protože jsem tě vyrobil. A já nedělám chyby."
Punchinello se nezastavil, ale ve svém srdci si pomyslel: "Možná to tak opravdu je."
A když to udělal, jeden šedý puntík spadnul na zem.

*dalo by se to označovat, jako že puntík je špátná známka, takže 5 a hvězda je dobrá známka, nebo-li 1.

Děkuju za to, že jste to přečetli :D
A zárověň se omlouvám za nějaký krkolomný nebo nesprávný překlad.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama