Teď...

27. dubna 2011 v 16:01 | Quesa |  Jednorázovky
Nová povídka, kterou jsem psala do jedné soutěže, ale jako vždy jí nestihla odeslat :D
Je jenom kraťoučká a je psaná k tomuhle obrázku :

Tak doufám, že se bude líbit ... a vím, ten konec je divně napsaný, ale co.. :D


Úplňkový měsíc osvětlující krajinu, přibližující se bouřka, rozbouřené moře, velikánské vlny rozbíjející se o strmé útesy, veliké i malé díry zející v nich, jeskyně. V jedné z nich, pod vrškem útesu stojí malá postavička.
Dáma v překrásných šatech, dlouhé hnědé vlasy má zachycené korunkou a kolem krku jí visí jednoduchý řetízek s medailonem, který pevně svírá v ruce.
Shlíží z jeskyně dolů na moře a vyhlíží loď.
Už před 10 lety odplula, ale zatím se nevrátila. Měla pouze přepravit několik truhel se zlatem do nedaleké země, jako poctu jejímu králi. Té noci, kdy se měla vrátit, byla bouřka, loď ztratila směr a město obeplula.
V dálce žena zahlédne loď a napětím se jí rozbuší srdce.
Vítr, který nastane, jí rozevlaje vlasy a světu se tak ukážou její do špiček zatočené uši, které značí, že je elfka.
Loď se přibližuje a žena se ještě o pár kroků přiblíží ke konci jeskyně.
Je možné, aby se vrátila tuhle noc? Že by se konečně dočkala úplňku, kdy se vrátí?
Už rozezná roztrhané, ale napnuté plachty, zničený stěžen a poničený trup lodi.
Povzdechne si, tolikrát prosila pána, aby zrušil kouzlo kryjící město. Ale on nikdy neustoupil. A tak pouze za úplňkových nocí bylo město vidět. Pouze tu noc kouzlo polevilo a loď měla možnost vrátit se.
Loď se přibližuje k přístavu a je poznat její zubožený stav. Připlouvá blíž a blíž, a když se přiblíží na několik desítek metrů před přístav, začne se rozplývat. Ve chvíli, kdyby se loď dotkla mola, zmizí úplně.
Z očí jí vytečou slzy. Nechá je stéct a ani se je nesnaží setřít.
Pustí medailon, který doteď držela v ruce, otočí se a dírou v zadní části jeskyně vyleze nahoru na útesy.
Naposledy se podívá na obzor, pak vzhlédne k mizejícímu měsíci, otočí se a vykročí vstříc vycházejícímu slunci.
Teď už jí nenapadají myšlenky na skok z útesu, jako v prvním roce, kdy se nevracel.
Teď už je smířená s tím, ža na něho bude čekat tak dlouho, jak bude muset.
Teď už ví, že díky jejich lásce se znovu shledají.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama